Malíř Ivan Svatoš všem příznivcům, kamarádům a fanouškům Letní minigalerie sděluje:

Jak jsem byl agenturou Dobrý den v Pelhřimově informován a jak napsal například i server iDnes.cz, náš recesní rekord s Nejmenším náměstím byl po dlouhých osmi letech překonán a končí tak i tradiční oslavy. Pomyslnou štafetu převzali hasiči v Bohumíně, jejichž náměstí sv. Floriána je dokonce o polovinu menší než Náměstí EU ve Třech Studních.

Z tohoto důvodu ztrácí oslavy ve Třech Studních smysl a nezbývá než popřát do Bohumína-Kopytova hodně štěstí a tvůrčích nápadů.

Připomeňme jen, že od roku 2004 na mé pozvání přijely a Tři Studně svojí návštěvou poctily tyto ikony české kulturní scény: Radovan Lukavský, Věra Martinová, Jitka Molavcová, Květa Fialová, Naďa Konvalinková, Ljuba Krbová, Ondřej Neff, Gabriela Vránová, Josef Fousek, Vráťa Ebr a mnoho  dalších. Náměstí EU také zažilo nejen přistání UFO, ale i triumfální příjezd boha vína Bakcha či vítání slunovratu. Už teď ale Letní Minigalerie pro vás připravuje nové překvapení!

Krásné jaro a hodně sluníčka Vám přeje Ivan Svatoš s rodinou.

1. Workshop „PROBOUZENÍ ZAHRADY“

• rádi tvoříte, ale dosud jste neměli odvahu něco změnit
• máte zahradu na chalupě nebo u rodinného domu
• zahrada je vaše velké hobby a chcete se posunout dál
• máte pocit, že jste se s vlastní zahradou „zasekli“ a hledáte nový impuls
• chcete se vyvarovat omylů a ušetřit čas i peníze

Termíny:  sobota 17.3. 2012, Letní minigalerie Tři Studně (u Žďáru nad Sázavou), 10. 00

2. Workshop „NAVRHUJEME SI ZAHRADU NA MÍRU“ 

Na workshopu se naučíte:

• poznat 10 nejčastějších chyb i tipy, jak se jim vyhnout
• vyvarovat se problémů, které ztěžují celkové vnímání zahrady,
• vystihnout a nalézt genius loci místa
• používat architektonické značky pro dřeviny

sobota 17.3. 2012, Letní minigalerie Tři Studně (u Žďáru nad Sázavou), 14. 00

O lektorovi

Objednávejte na tel. 724.128.344 nebo na mailu ivabuttry©gmail.com

Návštěvníci mohli vidět betlémy z různých materiálů – od skla, papíru až po dřevěná mistrovská díla. Dominantou expozice byl právě  Betlém Ivana Svatoše, který se těšil velkému zájmu návštěvníků.  Ostatně podívejte se na video…

Jako každý rok si jej mohou návštěvníci prohlédnout ve Třech Studních před Letní minigalerií od 24. 12.

Pokud chcete svým blízkým pod stromečkem dopřát malou připomínku Vysočiny, máte jedinečnou příležitost. Připravili jsme pro  vás speciální vánoční dárkovou sadu.

Uvolňující mátový gel s motivem  originálního Rozcestníku EU- navíc s minikalendářem Ivana Svatoše a jako bonus kamínek pro štěstí.

To vše v praktickém balení za přijatelnou cenu  180,– Kč.  Produkty lze objednávat v našem eshopu

• 15.00 příjezd sv. Martina na bílém koni před penzion Sykovec
• na koni sv. Martina se po slavnostním příjezdu může povozit každý zájemce.
• 15.30 zábavný program plný her a soutěží pro nejmenší diváky
• malování na obličeje dle přání např. zvířátka nebo pohádkové bytosti
• Dále si můžete vyzkoušet netradiční sport SlackLine- chůzi po laně s instruktorem J. Šestákem.

Bílý kůň Jesica –  tohoto bělouše znají diváci již z minulého roku, zapůjčí ji opět stáj Casia z Košíkova. Tento americký klusák dříve závodil v dostizích, přesto je to velice klidná a milá kobylka, která si zaslouží spokojený život ve výběhu s kamarády a na vyjížďkách do přírody. Za zmínku stojí nádherná úprava hřívy pro tuto příležitost. Zapletené hvězdičky a copánky stájový tým připravoval více než 1,5 hodiny.

Majitelka stáje Silva Rybníčková nám prozradila, že  se chystá k založení  chovu  Lipických koní  na Vysočině. Bílý  kůň je typický pro příjezd sv.Martina,  bělouši se vždy těšili velké vážnosti a úctě. Svědčí o tom staré lidové rčení: „Kdo neseděl na bílém koni, neseděl na dobrém.“ Možná proto patřili bílí koně k výsadám králů. Za pradávných časů bývali chováni v posvátných hájích. Asi nejproslulejším ze všech bílých koní jsou právě  lipicáni.

• večeři – svatomartinskou husu, knedlík a zelí
• vystoupení zpěvačky Jany Rychterové a houslisty Vladimíra Iljiče Pecháčka
• modní přehlídku „Francouzské šály a její různé využítí“
• Svatomartinská veselice – hraje skupina Josefa Kučery.

Večerní program od 18.00  Kapacita penzionu Sykovec je omezena. Cena vstupenky na večerní program 199,– Kč VYPRODÁNO

9. října jste oslavila „kulaté“ životní jubileum. Prozradíte, jak proběhly oslavy a co jste si nejvíce ze všeho přála? Oslava narozenin pro mne znamená setkání s rodinou a přáteli. Už jen to, že větší množství lidí si dokáže v současné překotné době udělat čas, pro mne bylo dárkem. A pokud čekáte osvětovou odpověď, přála bych si, aby lidé měli více pokory a slušnosti, nejen vůči sobě, ale i vůči přírodě.

Jste ředitelkou úspěšně fungujícího rodinného nakladatelství. V době, kdy knižní vydavatelé naříkají nad vyšším „knižním“ DPH, to vaše má stále potenciál se spolupodílet na v podstatě prodělečných projektech na Vysočině. V čem tkví tajemství vašeho úspěchu? Nepatřím k lidem, kteří by si stále stěžovali. DPH se mění s každou vládou a rozčilovat se je celkem zbytečná ztráta energie. Co se týká kulturních akcí na Vysočině – s manželem je zde pořádáme již od roku 1990. Energii nám dávají lidé a přátelé. Jsem ráda, že naše akce pro děti i dospělé se těší velké pozornosti. Těší nás, že se nám na Tři Studně podařilo pozvat takové hvězdy jako Květu Fialovou, Radovana Lukavského, Zdenu Nepilovou, Věru Martinovou nebo Jitku Molavcovou.

Jedna z prvních knih, kterou jste vydali, byla sbírka básní Praha očima Jaroslava Seiferta a Ivana Svatoše. Dlouho se dokonce držela v TOP 10 nejprodáva­nějších knih v Praze. Čím to, že zrovna tahle publikace u vás zazářila?  Jednak ta kniha vyšla po revoluci v době, kdy se zde vydávali hlavně cizí a zakázaní autoři. Projekt jsme vymysleli s knihkupcem Vráťou Ebrem. Chtěli jsme lidem připomenout poezii a knížečka do dlaně měla veliký uspěch, navíc každá stránka byla doprovázena ilustrací Prahy od mého manžela. Tiskárna ale přes všechny sliby knihy v den křtu v Památníku národního písemnictví nedodala,  a my jsme měli k dispozici pouze zhruba dvacet kusů. V sále Boženy Němcové byla plejáda  významných osobností – Jiří Suchý, Zita Kabátová, Jiří Grygar, Radovan Lukavský. Ti všichni projekt podpořili, stejně jako další rok volné pokračování knihy s názvem Víno očima Jaroslava Seiferta a Ivana Svatoše.

Mezinárodní průzkumy potvrzují, že vzdělanost českého národa trvale klesá, na druhou stranu ročně vychází tisíce knižních titulů (v roce 2010 podle Svazu českých knihkupců a nakladatelů mělo v ČR vyjít 17 054 titulů). Není to paradox?  Paradox to utčitě je – záleží na tom, kdo čte a co čte. Např. děti čtou evidentně méně, což může být i jedna z příčin v úvodu zmiňované klesající křivky vzdělanosti. Jarek Nohavica v jednom ze svých fejetonů napsal, že chtěl svému synovi přečíst kus z Melvillovy Bílé velryby. Jenže mladou generaci nebaví desítky stránek věnované popisu bílé velryby – dnes ví každý, jak vypadá. Je na fotkách, na YouTube. Na druhou stranu máte projekty jako Harry Potter, kterým navzdory opovržení ze strany kritiků nemůžeme upřít jednu věc: vrátily knihy pod dětské polštáře i do školních lavic. Čte se a to je lepší, než kdyby se nečetlo vůbec. Věřím, že se ke čtení všichni jednou zase vrátí – podobně jako se dnes spousta lidí vrací k přírodním materiálům. Možná je to utopie, ale já to tak cítím.

Kolik titulů ročně vaše nakladatelství vydá? Naše firma je opravdu rodinná a knihy vydáváme spíše nepravidelně. Navíc se snažíme z nich nedělat spotřební zboží – v našem portfoliu nenajdete žádné paperbacky nebo lepené vazby. Naše knihy jsou vždy bohatě ilustrované a vytištěné na křídě. Je to velká investice a chvíli trvá, než se peníze otočí. Na druhou stranu náš těší, že si lidé tyto produkty oblíbili – např. z edice Putování Francií je zcela vyprodána Provence.

V metru či vlaku vídávám stále více elektronických čteček. Sám nejsem jejich zastáncem (papírové knížce nikdy nedojdou baterky) – nicméně, reagovalo vaše nakladatelství na tento typ technického pokroku? Je e-kniha směr jemuž dáváte budoucnost? Na rozdíl od vás jsem jejich zastáncem –  myslím, že se ušetří nejen hodně peněz, ale také hodně papíru a stromů. Vidím v tom velké ulehčení pro studenty. V Paříži je tablet téměř samozřejmou součástí výbavy mladých lidí. Leckteré učebnice vydavané na papíře jsou předražené,  v knihovně na jejich půjčení čekáte měsíce – teď si je stačí „natáhnout“ do iPadu.  Na druhé straně věřím tomu, že klasická kniha zůstane - mladí tvůrci přichází s knihami typograficky dokonale propracovanými, jejichž realizaci tablety nevyřeší.

Dodnes organizujete klubové pořady navazující na tradici kulturních akcí konaných kdysi v kavárně Milena na Staroměstském náměstí či v Salmovské literární kavárně.  Tyto aktivity se částečně přelily na Vysočinu, kde v lokalitě Tři Studně pořádáte široké spektrum kulturních akcí. Je rozdíl mezi publikem na „Vysočině“ a v „Praze“?  Nevidím zásadní rozdíl mezi publikem na Vysočině a v Praze. Je to marketingově řečeno jedna cílová skupina – lidé mající rádi  umění, kulturu nebo cestování. Setkání s významnými lidmi v kultuře obohacuje nejen diváky, ale i nás samotné. Měli jsme tu čest opakovaně na našich akcích přivítat osobnosti jako Stella Zázvorková, Dana Zátopková nebo kytarista Štěpán Rak. A protože  nejlepší radost je sdílená radost, pořádáme tyto akce někdy pro širší, někdy pro uzavřenější společnost.

 Jeden z titulků uvedený na vašem webu hrdě hlásá, že „Svatošovo nakladatelství podpořilo Afriku.“ Jde jen o klasický pozornost svádějící titulek nebo z festivalu Doteky Afriky skutečně putovala nějaká reálná pomoc? Nemyslím, že by šlo o zavádějící titulek – pomáhat Africe nemusíte vždy jen finančně, ale také třeba tím, že budete upozorňovat na její jednostranně prezentovaný negativní obraz v médiích. Festival Doteky Afriky ukázal umění a Afriku v lepším světle a ne jako kontinent hrůzy a válek. Pokud mohu mluvit za nakladatelství – zasponzorovali jsme např. projekt Markéty Kutilové, která na východě DR Kongo vystavěla dětský sirotčinec. V Keni také platíme školné 8leté holčičce Letrice.

Napsal: Jan Svatoš

Mají Třístudňáci třístudenskou nebo třístudentskou kapličku? Je náměstí EU ve Třech nebo na Třech Studních? Jistě jste se již několikrát setkali s podobnými dilematy – pomůžeme vám ujasnit, jaké gramatické tvaryjsou správné a jaké nespisovné…

Kdo tu vlastně bydlí?

Rozhodně ne Třístudňáci a to přesto, že je to tvar hojně používaný. Je ale stejně nespisovný jako Fryšaváci nebo Vlachovičáci. Obyvatelská jména tvořená od domácích zeměpisných názvů měst a obcí se totiž nejčastěji odvozují příponou –an, např.: Jihlava-Jihlavan či Chotěboř-Chotěbořan. Správný tvar podstatného jména označujícího obyvatele Tří Studní je Třistudňan s krátkým „i“, nikoliv tedy ani Třístudňan  s dlouhým „í“ nebo výše zmiňované a gramaticky nepřípustné Třístudňák (Třístudňáci). Ti do spisovného projevu nepatří podobně jako tvary Pražák/Pražáci nebo Žďárák/Žďáráci. Pokud si (u čehokoliv) nejste jistí správným tvarem, můžete použít opisné vyjádření obyvatel Tří Studní (stejně jako např. obyvatelka Pobřeží slonoviny).

Studenti a studně

Jak vypadá správné přídavné jméno od Tří Studní? Máme třístudenské nebo třístudentské zastupitele? Opět ani jedna z možností není správná. Zatímco ta první je podle ÚJČ nespisovná (inklinuje spíše ke slovu studny), druhá verze místo studní odkazuje ke množnému čísla slova student a je také chybná. Ttřístudentská sleva by byla sleva pro tři studenty. Náměstí EU a rozcestník Ivana Svatoše je ale třístudeňská rarita. Tento výraz je doložen v publikaci Aleny Polívkové Naše místní jména.

Ve studni a na studních

Přemýšleli jste někdy o tom, zda je správné říkat ve Třech Studních nebo na Třech Studních? Na rozdíl od předchozích případů na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď a jak podotýká Anna Černá z Jazykové poradny ÚJČ, dává se vždy přednost místní zvyklosti. Předložka na bývala spojována s místy ležícími výše než místa sousední. Toto pravidlo však nikdy neplatilo absolutně a dnes je spojení zeměpisného jména s předložkou v, anebo na záležitostí tradice, nikoliv přímým vyjádřením výškových rozdílů.  Spojení s předložkami v/do mají více charakter celonárodní. O­byvatelé Žďáru nad Sázavou mohli tedy klidem říkat, že jedou výše až na Tři Studně a obyvatele Studnic zase, že sejdou do Tří Studní. Ani dublety nejsou výjimečné: na Kladně i v Kladně, v Mělníku i na Mělníku a nakonec ve Třech Studních i na Třech Studních.

Á propos…

Pokud jste někdy uvažovali o tom, že byste si ulehčili práci a napsali do nějakého úředního dokumentu tvar „3 Studně“, pak vězte, že se jedná o tvar nespisovný a do oficiálních písemností naprosto nevhodný. Navíc i v neoficiálních textech je obecným zvykem vypisovat číslovky od 1 do 10 slovy. Tak tedy, milí Třistudňané, naviděnou na třístudeňském náměstí ve nebo na Třech Studních!

autor je žurnalista a dokumentarista.

www.fotografic­kenavraty.cz